ZPŮSOBY POUŽITÍ UZDY BITLESS BRIDLE

Ačkoliv účelem uzdy je sloužit především jako bezudidlová uzda, díky nejnovějšímu řešení ohlávky ji lze v podstatě používat kterýmkoli z následujících způsobů, podle toho, jak ji uvážete:
• jako bezudidlovou uzdu při ježdění i řízení
• v kombinaci s běžnou uzdou s udidlem
• ve spojení s průběžným martingalem
• jako vodicí nebo uvazovací ohlávku
• jako ohlávku při lonžování nebo long reining
Uzdu pro její univerzálnost i snadnou a rychlou přeměnu z bezudidlové uzdy na vodítko či ohlávku vysoce ocení zejména jezdci trailu.
Průběžný martingal nijak zvlášť nedoporučujeme a jeho používání zcela jistě nepovažujeme za nezbytné nebo dokonce nutné. Někteří lidé mají tendenci používat martingal pro výcvik mladých a dosud netrénovaných koní, to je však naprosto jejich osobní názor. Možná mají za to, že martingal podporuje lepší držení hlavy a trochu zvyšuje tlak na temeno a tím i ovládání koně.  Mým názorem však je, že většina koní, ať už jsou vycvičení nebo ne, martingal až tak nepotřebuje a je lépe jej nepoužívat. Každý majitel i trenér by měl změny posoudit a individuálně se rozhodnout, jaká kombinace bude mít pro jeho koně i činnost přínos. Avšak u většiny koní, kteří při ježdění s jedním i více udidly potřásají hlavou, a předpokládá se proto, že potřebují martingal, je po odstranění udidla třesení hlavou to tam.
Většina koní přijímá uzdu Bitless Bridle velmi rychle, to jest doslova okamžitě a hned první den. Žádné týdny navykání nejsou třeba. Ostatně je dobře známo, že u koně nic jako tréninková křivka neexistuje. Jsou jezdci, podle kterých se kůň nejprve zdá v ruce těžší než při použití udidla - tento dojem však rychle přejde. V konečném důsledku bývá kůň vpředu lehčí a většina jezdců velmi brzy cítí, že kůň začíná být s uzdou Bitless Bridle daleko více sebraný.
Pokud si jezdec přeje zvykat koně na uzdu Bitless Bridle postupně, je vhodné koni uzdu nasadit a provést ho na lonži ještě před sedláním. Většina jezdců to nepokládá za nutné; zajímavé je však to, že koně lze lonžovat s uzdou a to má z hlediska tréninku v každém případě svoje výhody. V případě lonžování by se uzda měla nasadit obvyklým způsobem a otěže by se k podbřišníku nebo sedlu měly připevnit pomocí několika gumových šňůr a simulovat tak tlak rukou jezdce. Lonžovací šňůra se ke kroužkům nánosníku připevní tak jako obvykle.
Uzdu lze objednat s otěžemi dvojí šířky. Standardní šířka otěže pro anglický styl a western je 5/8". V případě závodních koní jsou optimální otěže šířky 1" – skýtají jezdcům při výcviku i žokejům možnost lepšího ovládání. Jezdcům anglického stylu nebo western však samozřejmě nebráníme v tom, aby používali širší otěže, a někteří event jezdci dokonce ve fázi cross-country preferují otěž velikosti 1". Každopádně však dbejte na to, aby gumové držáky na otěžích širokých 1" byly dvakrát kratší než gumové držáky na otěžích šířky 5/8".
Pro účely řízení se ke kroužkům na řemenech ohlávky místo otěží upínají šňůry.

JAK SE VYHNOUT NEHODĚ

Jak jsme již vysvětlili úvodem, uzda Bitless Bridle může vašeho koně stimulovat jak psychicky, tak fyzicky. Osvěží jeho ducha i vitalitu. Výsledkem je, že má kůň více energie, cítí se lépe, má větší požitek a radost z výcviku a rychleji běhá. To všechno je jednoznačně skvělé. Může se však stát (a koneckonců by nás to nemělo překvapovat), že když se někteří koně s uzdou setkají poprvé, dostanou pocit, že jsou „konečně volní“ (musím však zdůraznit, že tato reakce rozhodně není běžná). Nu a takový okamžik se hned pokusí pořádně oslavit, jako kdyby byl kůň volný doopravdy. Toto chování se však může promíchat s určitou frustrací, a to jakmile si kůň uvědomí, že to není až tak docela pravda. Tahle bujnost je přejde, jezdec by však na to měl být připraven. Jestliže máte koně, o kterém si myslíte, že by takto zareagovat mohl, je rozumné se na to trochu připravit. Třeba si svou první panenskou vyjížďku s uzdou nenaplánujte hned na ráno, když má kůň nejvíc síly. Místo širých rodných lánů to nejdříve zkuste ve škole pod střechou nebo na malém dvorku.  Dobrým nápadem bude omezit možné nadšení svého koníka, když mu do jeho standardního menu nejdříve zařadíte něco namáhavého – ostrý cval, těžší práci a podobně. Tyhle nebo jiné techniky, které jezdec dobře zná, jsou vhodné pro omezení i toho malého rizika bouřlivého chování při prvním vyzkoušení.
Když už jsme na tento problém narazili, je zde třeba čtenáře ujistit, že výše uvedená reakce opravdu nyní typická. Mnohem pravděpodobněji se z první jízdy stane směsice nefalšovaného nadšení a plesání ze strany jezdce.